Kdo je Wigald? Aneb poetický sebevrah a jeho myšlenky - 1. část

10. března 2016 v 15:00 |  Příběhy, které vám zlomí srdce
"Tento život je jen pouhý test. Kdyby nebyl, život by nám dal další instrukce co bychom měli dál dělat nebo jakým směrem by se měl náš život dále ubírat."

Není to tak dávno, co jsem viděla na internetu jeden velice krátký film. Začínal právě tímto citátem, který je napsán výše.
Tenhle snímek myslím v každém z nás, kdo měl někdy nějakým způsobem rozvrácenou rodinu, něco probudí. Něco, čemu se říká pochopení. Možná soucit, v někom možná jen špatný pocit.
Hlavní postava jménem Wigald je velice citlivý kluk, který se cítí velice osaměle a zmateně a neví, jak by se z těch sraček vyhrabal.

Jelikož jsem během svého dospívání zažila také rozvod rodičů, jednání hlavní postavy mě opravdu chytlo za srdce.
Film začíná momentem, kdy Wigald přijde domů z lékárny a sedne si na pohovku. Hodí pytel s tuctem prášků na stůl (dávka která by spolehlivě zabila i koně) a potom se rozhodne zkontrolovat magnetofon. Na magnetofon nahrál svůj dopis na rozloučenou.. pomalu přetáčí kazetu na začátek.. aby vše bylo dokonalé.. Na stole čelem k němu leží fotka.. Jeho pohled na chvíli sklouzne právě k té zmíněné fotce.. Na té fotce je on a jeho rodiče v době, kdy byli všichni ještě šťastní. Do hlavy se mu na sekundu vkradne myšlenka, že zabít se, je špatné rozhodnutí. Položí proto rámeček s fotkou čelem k zemi, aby ho už nic neovádělo od toho skvělého nápadu, který chce udělat. On už nebude dál trpět.. Jeho rodiče se možná kvůli tomu dají zase dohromady.. To přece vyřeší všechno. Život mu nedal žádné instrukce, tak se pokusí vše vyřešit jak nejlépe umí.




Jeho poetická duše se chystá "poeticky" odejít.
Popadne pytel s prášky a vydá se do kuchyně.. Nad kuchyňskou linkou je přilepený výplod jeho zoufalé mysli:
"Tento život je jen pouhý test. Kdyby nebyl, život by nám dal další instrukce co bychom měli dál dělat nebo jakým směrem by se měl náš život dále ubírat."

Vezme sklenici. Vezme prášky.. rychle vyprazdňuje plato na platem.. Pilulka za pilulkou padá na dno sklenice.. Teď už stačí do té směsi práškové duhy nalít jen vodu.. pak všechno vypít a čekat..a čekat.. Sklenice už je prázdná. Čas běží..
Jeho života opovržlivý pohled stane na tom proklatém papíru.. Tento život je jen pouhý test.
"Teď jsem tě přechcal živote. Teď už nade mnou nemáš žádnou moc." - pomyslí si.
Strhne přilepený papír ze stěny nad sporákem. Tohle všechno urychlí.. Přeloží papír na čtverec. Otočí kolečkem na sporáku..
Kolečkem u kterého je namalovaný obrázek trouby. Ten papír to alespoň podchytí a plyn bude unikat nepřetržitě..
Klekne si před troubu. V papírovém pytli od prášků se schovává ještě jedno překvapení...

Wigald právě vytáhl ruční pistoli. Podívá se na ni.. Odjistí.. Cvak.. Teď už stačí jen stisknout spoušť.
Znovu se na pistol podívá a potom si ji přiloží k hlavě. V té chvíli se mu hlavou honí celý jeho život.. Nevidí žádné jiné východisko než to, které plánoval. Pořád věří, že stejně nikoho nezajímá.. celý jeho život postrádá smysl a kurz. Jeho rodiče se starají jen sami o sebe.. Je jim jedno, že mají nějakého syna. Který je osamělý a trpí..
Sbírá veškerou odvahu aby dokončil co začal.. minuty běží, přášky působí, plyn uniká.. pistole čeká jen na jedno zmáčknutí.
Už sebral veškerou odvahu, udělá to...
Když najednou ... zazvoní zvonek..
Život se mu opět vysmívá do ksichtu.. Osud Wigaldovi skřížil plány.. On ovšem pořád doufá, že ten někdo za dveřmi je jen nějaký hloupý člověk, co otravuje po domě lidi s nějakou nabídkou a nebo jen soused, který si potřebuje půjčit jen trochu mouky, protože ji zapomněl v obchodě koupit..Doufá, že to tu osobu za chvíli přestane bavit a odejde, protože si bude myslet, že nikdo není doma... Pak už bude moct svoji práci dokončit.
Omyl..

Najednou slyší, jak někdo strká klíč do zámku. Pomalu se klíč v zámku otáčí.. Wigald zpanikaří a hodí pistoli do trouby a zavře dvířka. V tu chvíli se mezi dveřmi objeví jeho otec. Ten si ovšem nevšiml synova divného chování..
Jako každého normálního člověka ho napadne - Co je? Nefunguje ti hořák? Nechce ti to chytit? Iniciativně vezme z kuchyňské linky sirku. Škrtne. Otevře dvířka a zapálí oheň v troubě.. Pistole si ovšem nevšimne. Poté začne mluvit na syna. Prosí ho, aby u něj mohl několik dní zůstat.. oznamí mu také, že se jeho matka nejspíš s ním bude chtít rozvést..
Opravdu osud ti skřížil cestu chlapče.. Co teď uděláš?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 alxemisekai alxemisekai | E-mail | Web | 31. března 2016 v 4:21 | Reagovat

Zní to vcelku zajímavě. A možná se na to i podívám. Jen se maličko bojím, že mě to asi tolik nechytí za srdce. Rozvod rodičů jsem nikdy nezažil a upřímně si nedovedu přestavit jaké pocity u toho člověk má. Můj vlastní život byl ve sračkách už odmalička a když už jsem se chtěl zabít, nebylo to proto, aby se vše spravilo, ale abych už měl od trápení pokoj.
Nakonec se mi, ale podařilo přežít a vypracovat se do stavu, kdy jsem vcelku i šťastný. A když se něco začne srát, vím že je to jen mezi období, které přejde. Proto prostě nedokážu pochopit, proč se lidé hroutí z toho, že něco v jejichž životě skončilo. Obzvlášť pokud se do té doby měli dobře. Tím neříkám, že jsou takoví lidé méněcenní nebo že já jsem na tom hůře než oni, ale prostě se do toho nedokážu vcítit. A podobně se takoví lidé asi nedokáží vcítit do mě.

2 Xira Xira | E-mail | Web | 31. března 2016 v 6:31 | Reagovat

[1]: Nevím, jestli jsi to tedy dočetl až do konce, ale nejhorší na tom příběhu je ten fakt, že ho totálně zanedbávali. Samozřejmě s tím na co člověk myslí, když se chce zabít je určitě individuální. On samozřejmě už chtěl mít také od všeho pokoj, ale to, že by se ty rodiče mohli dát zase dohromady spíš bylo myšleno, jako zbožné přání. Přání co by se mohlo uskutečnit právě po té jeho "nešťastné nehodě". Kdyby ses na to chtěl podívat, najdeš to jenom na YouTube, když tam zadáš heslo: Wigald. A vsadím se, že pro tebe z toho vyplynou zase jiné pocity, než třeba u mě.

3 alxemisekai alxemisekai | E-mail | Web | 31. března 2016 v 7:51 | Reagovat

[2]: Do konce jsem četl, ale asi jsem v rychlo-čtení vynechal podstatné řádky. Pokud na tohle tedy nenavazuje další článek. Ale už jsem si to našel a podíval se na to. No, mám z toho smíšené pocity. Převažuje ono zklamání, jehož jsem se bál. Možná své dělá i kvalita videa a z části chybějící zvuk.

Pokud mohu mít upřímný, snímek na mě působí jako prázdný festivalový filmeček, který se snaží šokovat tématem, ale chybí v něm jakékoli emoce. Záběry a prostředí působí až přehnaně uměle a necítím z toho prostě vůbec nic. Velmi mi to připomíná téměř němé snímky mých spolužáků z filmové školy. Pracovat se zvukem je vždycky pakárna a chce to kvalitní techniku. Možná je to jen deformace z oboru, proč se do toho nedokážu vžít. Ale nic z toho, co popisuješ v tom nevidím ani necítím. Škoda...

Samozřejmě tím neříkám, že je to špatný snímek. Jen mě prostě nechytil ani nezaujal. Ale tak mohlo být hůř.

4 Xira Xira | E-mail | Web | 31. března 2016 v 13:26 | Reagovat

[3]:  Samozřejmě každý má svůj názor. :) Je fakt, že jak je to udělané, to působí trochu lacině, ale mě to prostě oslovilo.

5 Xira Xira | E-mail | Web | 31. března 2016 v 14:03 | Reagovat

[3]: A také bych chtěla ještě dodat, že samozřejmě jsem ten snímek popsala, tak jak ho vidím já osobně, svýma očima, takže bych ani neočekávala, že to někdo bude vidět úplně stejně, samozřejmě to na někoho může působit stejně jako na tebe - prázdně. Prostě mě tím "básník sdělil", co tím chtěl říct, jestli chápeš.

6 alxemisekai alxemisekai | E-mail | Web | 1. dubna 2016 v 1:01 | Reagovat

[5]: Jistě. V pohodě. Však říkám, že můj názor neznamená, že je to špatný film a nenajde si své příznivce. Sám se podezírám, že mám názor zkreslený kvůli studijnímu oboru.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama