Šikana v mé škole - zpověď

18. března 2016 v 15:00 |  Můj životní příběh
Dlouho jsem přemýšlela, o čem bych měla psát další článek a rozhodla jsem se, že dnes bych se chtěla vyjádřit k tématu šikany. Neexistuje člověk, který by se se šikanou alespoň jednou v životě nesetkal, ať už byl oběť, agresor nebo přihlížející. Šikana se může odehrávat kdykoliv a kdekoliv. Ve škole, na pracovišti, na vojně, mezi přáteli, dokonce i doma.

V dnešní době, kdy se rozdíly mezi chudými a bohatými neustále zvětšují nad velkou propastí je šikana čím dál tím častější. Nemusí jít vždy jen o otázku, jestli člověk chodí ve značkovém oblečení, ale šikana třeba může být mířena i na někoho, kdo moc vyčnívá z kolektivu, atd., existuje tisíce totálně hloupých důvodů, proč někdo někoho šikanuje.

Napadlo vás někdy, že šikana je vlastně opravdu nebezpečná "hra"? I když byste ji nemysleli zrovna nějak zle a brali to jako srandu, co ten chudák, který to musí snášet? Co tomu se honí hlavou, víte to?


Já osobně mám zkušenosti ze všech třech stran. Měla jsem tu možnost být šikanátor, oběť i pouhý přihlížející. Takže bych řekla, že to dokážu objektivně posoudit.

Všechno začalo, už dávno, někde na základní škole a všechno se to se mnou táhlo až do posledního ročníku střední školy.
Za ten čas se moje role v tomhle svinstvu neustále měnila jako chameleon.

Začátek všeho zla
------------------
Možná, že by se vše dalo datovat už od té doby, co jsem jako malé škvrně začala chodit do školky. Už tam se za mnou začal táhnout stín. Dostala jsem nálepku společensky nepřijatelná už v tak útlém věku.
Všichni v té době měli nějaké kamarády. Vlastně spoustu kamarádů, až na mě. Já měla kamarády pouze dva. Z čehož jeden byl moje první dětská láska. Jmenoval se Honza a dokonce jsme se spolu později dostali i do stejné třídy na základce, protože naši rodiče se znali a chtěli, abychom byli oba ve stejné třídě a ve stejné škole. Víte, že tím jací jste k sobě přitahujete stejné lidi? Když jste oběti, přitahujete k sobě stejně slabé jedince. Ale to mi v tom věku ještě nedošlo. Oba jsme byli předurčeni stát se pozdějšími oběťmi. Pak tu byl můj druhý kamarád. Ten se jmenoval Jakub, byl na stejné vlně jako já a Honza.

Pozn.: Možná, že si vzpomínáte na zprávy před pár lety.. Ta zpráva byla o třech klucích, kteří surově umučili jednu slečnu, Petru v bytě v centru Jihlavy a pak její tělo hodili do popelnice. Jeden z těch třech kluků byl právě můj kamarád ze školky - Jakub Doležal. Ten, který právě teď pořád sedí ve vězení a pyká za svoji slabost. Jaká to náhoda, že? Celý můj život je jedna velká komedie plná psychicky narušených jedinců, autonehod, zvrhlostí a hrozných vzpomínek z minulosti.

Všichni tři jsme byli vyvrhelové.. Bavili jsme se spolu jen my tři. Všichni ostatní nás ignorovali. Což je také určitá forma šikany z určitého pohledu na věc. Později jsem také "vyhrála" jednu povedenou kamarádku Katku, která později také skočila ve stejné třídě na základce společně se mnou a Honzou. Byla další, kdo neměl moc kamarádů. A tak se připojila do kroužku osamělých ubožáků. Do dnes si vzpomínám, že když si někdo z nás chtěl ve školce hrát, ostatní nám kradli nebo nechtěli půjčit hračky a dělali nám naschvály a posmívali se nám. Čas plynul a my tři - já, Honza a Katka odešli na základní školu. Jakuba dali na jinou.

Základní škola
-------------------
A byli jsme tu zase tři. V jiném prostředí, mezi jinými lidmi a přesto stejnými jako by je vyrobil stroj na klony.
Snažili jsme se nějak začlenit, skamarádit se s ostatními. To ovšem nebylo tak lehké. Opět pokračoval trest táhnoucí se s námi už několik let. Pořád jsme nikdo nechápal, proč se nám to děje.

Katka
-------
Co se týče Katky, ta si ve své spolusedící našla kamarádku, ale pouze na chvíli. Dokud Hana nepřestoupila na gymnázium. Katka už od útlého dětství měla problém se zády a musela nosit umělý krunýř kolem zad a ostatní se jí za to smáli, až na Hanu. Proto, když Hana odešla, nezbylo ji nic jiného, než se zase připojit ke staré skupince vyvrhelů, jinak by neměla žádné kamarády.

Honza
--------
A jak skončil Honza? Honzu hned první den ve škole posadili vedle někoho, z koho se později vyklubala další oběť. Jmenoval se Tomáš. Tomu se smáli pro změnu kvůli tomu, že byl moc malý. Ale zpátky k Honzovi, toho šikanovali snad nejvíc, protože byl náš nejslabší článek. Při každé příležitosti brečel. Kluci ho proto otravovali, strkali do něj, kradli mu věci a svačinu a dělali mu jiné hrozné věci. Neměli ho rádi také proto, protože to byl šprt. Později měl šťěstí a odešel na gymnázium. Konečně měl od těch volů pokoj. Jak to s ním ovšem bylo dál, nemám tušení. Do dnes ho akorát párkrát za rok potkám a prohodím pár slov.

Tomáš
--------
Tomáš byl druhý slabý článek, toho bohužel šikanovi až do deváté třídy a klidně se vsadím, že i na střední škole, na kterou potom šel. Tenhle člověk měl ve škole peklo, protože jako jediný nejvíc pocítil fyzickou šikanu.


Poté se k nám postupem času přidali ještě tři osoby - Kristýna, Monika a Lucie.

Kristýna
----------
Tahle osoba se časem stala opravdu pozoruhodnou. Jako malé holce se ji všichni pořád smáli kvůli třem věcem. Ta první byla ta, že měla moc velké zuby, které měla moc vepředu, takže vypadala jako hlodavec. Druhá byla ta, že kvůli své nemoci byla jenom chodící kostra a ta třetí ta, že byla nemocná. Tahle holka se ale vydala zvláštní cestou. Stala se postupem času namyšlenou, protože měla bohaté rodiče, takže vynikala alespoň značkovým oblečením. To ji zachránilo od posměchu ale jen z poloviny. Ona byla totiž extrémně hloupá a poté také musela opakovat ročník a tenhle strašák ji hrozil znovu několikrát. Teď je z ní docela oblíbená holka, navíc docela krásná.

Monika
---------
Monika k nám přišla asi v šesté třídě. Jelikož k nám nikdo další kromě ní a ještě jedné holky (Lucie) od první třídy nepřestoupil, měla to těžké. Její problém byl ten, že její rodiče byli chudí a na ní to bylo opravdu vidět, stala se tedy dalším terčem posměšků a šikany.

Lucie
-------
Tahle osoba to měla vždy ze všech nejtěžší. Byla z dětského domova a byla postižená. Navíc ji nikdo nenaučil základní hygienické návyky, to vše ještě zhoršilo. Nakonec si na ní zasedl jeden kluk, který ji šikanoval neustále. Sice on šikanoval i jiné, ale ona byla jeho hlavní terč. Nakonec ho díky bohu dali na zvláštní školu, kam taky patřil.

Šarlota
---------
Tahle holka měla jenom jedinný problém a to ten, že je cikánka, proto se s ní lidi moc nebavili už jenom z principu. Dále to myslím rozebírat nemusím. Můžu akorát dodat, že postupem času si o ní lidi vytvořili určitý obrázek a začali se s ní dokonce bavit více než se mnou.

----
Co se týče mě, v první třídě mě posadili vedle romky a protože jsem s ní skoro bez přerušení seděla až do 9. třídy a bavila se s ní, dostala jsem další nálepku, protože jak všichni víte, rasismus pořád mezi námi existuje a u mých spolužáků to nebylo jinak.
Kromě mých starých přátel se se mnou nechtěl nikdo další bavit. V dobách od mé 6. třídy do 9. se moje situace neustále měnila. Ačkoliv nejsem zrovna hrdá na některé pasáže, pár vám jich sem napíšu.

5. třída - oběť - spolužáci mi kradli věci, házeli mě přes zábradlí..
6. třída - agresor - společně jsem já, Šarlota a ten pošahanej kluk šikanovali chudáka Lucii
7. třída - oběť - dělaní naschválů, výsměch, kradení věcí
8. třída - agresor - prahnoucí po pomstě jsem svoji spolužačce kvůli jejímu šikanovaní přivodila otřes mozku s rozbitou hlavu o topení
9. třída - byla jsem pouhým přihlížejícím, bylo ovšem potřeba šikanu ostatních nahlásit, protože jsem moc dobře věděla, jaké to je, být oběť. Tím jsem se se svou minulostí vyrovnala účty.

A víte jak to pokračovalo dál?

Střední škola
-----------------
Když jsem přestoupila na střední školu, znovu jsem patřila mezi oběti, znovu jsem klesla z agresora na level 0, budouvaní celé pověsti od znovu.
Pamatuji si, že jsem si zoufale snažila najít kamarády, aby se ze mě znovu ta oběť nestala. Chtěla jsem lidem dát druhou šanci, abych už nikdy nemusela nikomu fyzicky ublížit, ukázat své pravé já jako tenkrát na základce.. Snažila jsem se, aby to nemuselo už nikdy zajít tak daleko. Chtěla jsem zapůsobit. Chtěla jsem něco změnit. Ale smůla, zase se našlo pár jedinců, co mě začali šikanovat, protože nikdo z nich v té třídě nevěděl, co jsem schopná udělat.. Opravdu mě to nasralo. Znovu jsem musela ukázat svoje pravé já. Musela jsem znovu všem ukázat, že jsem naprostá zrůda plná zlosti, nenávisti a že by měli mít důvod se mě bát.. Víte, zabralo to, šikana přestala.. od té doby se mi lidi raději začali vyhýbat, protože se mnou nechtěli mít nic společného.

Vyvztává z toho jediné ponaučení.. Abyste přežili, musíte být hrozba a nebo stejná ovce jako ostatní, aby vám dali pokoj. A především z toho vyplývá to, že se mnou není radno si zahrávat, protože jinak můžete skončit s rozbitou hlavou na zemi v krvi jako moje spolužačka.
Se mnou se totiž nevyplatí si zahrávat, všechny tyhle události v mém životě totiž změnili můj pohled na svět. Už dávno nejsem ta chudinka v rohu. Všechni mají totiž svoje hranice a pokud někdo člověka donutí je překročit, stane se z vás monstrum, abyste už nikdy nemuseli trpět a aby se vaše minulost už nikdy nemohla znovu opakovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 alxemisekai alxemisekai | E-mail | Web | 23. března 2016 v 1:16 | Reagovat

Zajímavě pojatý článek, nejspíše i díky zajímavé autorce. Nebo mě osobně přijde zajímavé, že se oběť může během roku proměnit v tyrana a zpět. Takovou proměnu jsem u sebe nikdy nezažil. Možná proto nemohu s některými větami souhlasit. Zakusil jsem hodně šikany kvůli povaze a smýšlení. Viděl šikanu kvůli vzhledu. Ale o tolik věhlasné šikaně kvůli majetku jsem vždy jen slyšel. Pokud tedy nepočítám kyberšikanu ze strany chudších vůči mně v posledních letech. A taktéž jsem jako oběť nikdy nedokázal přitáhnout jiného chudáčka. To spíš učitelé se nás snažili párovat v domnění, že si budeme rozumět. Nerozuměli jsme si.

2 Xira Xira | E-mail | Web | 23. března 2016 v 10:14 | Reagovat

[1]: Děkuji za lichotku :) Chápu, že si to dokážeš jen těžko představit, ale je to možné. Jinak u nás to bývalo tak, že učitelé kašlali na to, kdo si s kým bude rozumět takže tyhle zkušenosti zase nemám já, že by mě někdo s někým pároval "násilím".

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama