Tired of living, but scared of dying - 1. část

26. října 2016 v 14:00 |  Téma týdne
Seděl sám v baru, zírajíc do poloprázdné sklenice se zbytkem whisky, přemítajíc nad samotnou podstatou světa a nad jeho prázdnou, ničím nenaplněnou existencí. Vždy snil o tom, že jednou potká svoji osudovou lásku, že se jednou stane v dálkách opěvovaným a vysoce uznávaným umělcem, ale do téhle doby sklidil ze svých snů pouze smutek, ne očekávané rozkvetlé květy rudých růží. Pomalu propadal čirému zoufalství, jediné co měl teď v hlavě, byla myšlenka na sebevraždu.

Už od svého útlého dětství přežíval pouze ve svém vlastním malém světě, do kterého nikoho nepustil.
Většinu času trávil posloucháním křiku rodičů a zvuků rozbíjejících se věcí za dveřmi jeho pokoje.



Pokaždé, když měl vyjít z bezpečí jeho úkrytu o čtyřech stěnách, se mu roztřepali ruce a zachvátil ho panický strach. Nedokázal se ubránit tomu, aby se instinktivně ostražitě neohlížel kolem sebe. Měl strach, že i jemu někdo znovu ublíží.


Právě dětství bylo příčinou všech problémů v jeho nynějším životě. Kdyby bylo šťastné, bývala by se nestala ta strašná událost, o které vám teď budu vyprávět.

Je chladná podzimní středeční noc, venku celý den už od rána slabě prší, fouká vítr a je zataženo tak, že není ani koutkem oka možné nyní spatřit svit měsíce. Noc jako stvořena pro dokonalý zločin. Pro ten dokonalý zločin, který si už tak dlouho plánoval do posledního možného detailu. Čekal věčnost, čekal celé čtyři dlouhé roky na tuto jedinečnou noc.


Mírně podnapilý a s cigaretou v puse kráčel po dlouhé tmavé opuštěné cestě. Kráčel po cestě kterou tak dobře znal ze svých nočních můr.. Byla to cesta, která vedla k domu jeho rodičů. Tento dům pro něj nikdy nebyl domovem, bylo to jeho osobní vězení plné špatných vzpomínek a plné bolesti. Pravý domov v nás má vzbuzovat pocit bezpečí a porozumění, ne strach a neustálé obavy o vlastní život.

Už zbývá jen pár desítek metrů, v dálce už se rýsuje obrys toho prokletého domu, hotového pekla na zemi. Jeho osud se už brzy vyplní. Je už jen pár kroků přede dveřmi, najednou se ale zastaví. Chvíli jenom stojí, kouká a přemítá si v hlavě svůj plán a přemýšlí jestli něco zásadního neopoměl. V celém domě se už nesvítí, jeho matka i jeho otec už jistojistě spí, nechávají se unášet silou snů. Škoda jen, že se v domě nezamykají žádné dveře, to se jim dnešní noc stane osudným, výčitku na tento detail si s sebou vezmou do hrobu. Ladně se natáhne po klice, lehce zatlačí, pomalu a neslyšně otevírá dveře.

Tiše vystoupá po schodech. Za posledním schodem zahne doprava a vstupuje do svého pokoje. Zavře za sebou potichu dveře. První věc na které spočine jeho zrak, je jeho skříň ve které se jako malý schovával i se svým strachem na dlouhé hodiny před jeho rodiči. I dnes byla jeho skříň dostatečně velká na to, aby se v jejích útrobách schoval a dokázal za sebou i zavřít.

Chtěl si ještě jednou naposledy připomenout, jaké to bylo, aby svou zlobu ještě utvrdil a tak s plným odhodláním otevřel obě dveře skříně, sednul si dovnitř a zase je opět zavřel. Nyní uvnitř skříně slyšel něco, co nikdy předtím neměl šanci zaslechnout. Naprosté ticho v tomto domě. Začaly se mu vybavovat jeho myšlenky z dětství.


Teprve až teď si uvědomil, jak moc byl tehdy nešťastný. Byl snad to nejnešťastnější dítě na planetě Zemi. Celé ty roky mu připadalo, že jenom přežíval a tiše a pomalu krvácel. Snad každý den si sám sobě pokládal otázku, která zněla pokaždé stejně: "Proč prostě jednoduše nemůžu umřít?". Snad by to ukončil už dávno sám, ale přestože byl už opravdu velice unavený z toho žít dál, stejně tak moc velký měl strach ze smrti.


Takže se nikdy nezmohl na víc, než jen na pár podřezaných žil a spolknutí menšího množství prášků. Jako by to byla hra osudu, vždy to skončilo neúspěchem. Vždy byl obětí svojí vlastní mysli. Za ty roky mu došlo, že všechno co potřebuje ke svému "štěstí" je pouze v něm, že nepotřebuje nikoho a nic dalšího.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 26. října 2016 v 15:37 | Reagovat

Skvělé!!! Skončilo to dost napínavě, jsem zvědavá, jestli se rozhodne špatně nebo dobře

2 Xira Xira | E-mail | Web | 26. října 2016 v 16:46 | Reagovat

[1]: Děkuji za uznání. Jsem ráda, že se líbí. Pokračování bude do konce týdne.

3 Xira Xira | E-mail | Web | 2. listopadu 2016 v 15:47 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama