Tired of living, but scared of dying - 2. část

3. listopadu 2016 v 14:00 |  Téma týdne
Po pár hodinách strávených v zavřené skříni, se v něm probudila další, velice hluboko v duši skrytá křivda.
Nikdy nedokáže odpustit rodičům, že dopustili, aby se cítil tak opuštěně. Vždy byli sobečtí a mysleli jen sami na sebe. Svého dítěte si prakticky nevšímali a když náhodou přišla jeho chvíle slávy, bylo to jen proto, aby ho mohli srazit na kolena a svést na něj všechno špatné. Vždy to byl on, kdo za všechno mohl. Bylo očividné, že jeho rodiče ho nikdy doopravdy nemilovali a byl jim jen přítěží. Vlastně nikdy nepochopil, proč ho vůbec nechali se narodit, když ho od mala jenom psychicky týrají. Do teď si není jistý, jestli se s takovou velkou bolestí dokáže vůbec ještě někdy vyrovnat.


Najednou ho něco vytrhlo z putování v jeho minulosti. Byly to kroky ozývající se z vedlejší místnosti. Trochu se zalekl, jestli si snad někdo nevšiml, že se "vloupal" do domu, ale po chvíli opět zaslechl, jak se jeden z rodičů vrací z vedlejší místnosti zpět do ložnice. Zůstal tedy v klidu a rozhodl se ještě chvíli vyčkat, než půjde vykonat jejich poslední soud.


Tato hodina byla opravdu tou nejdelší, jakou kdy ve svém životě zažil.
Když už uběhla i její poslední sekunda, otevřel dveře od skříně a hrdě vylezl ven se vzpřímenou hlavou jako jiný člověk.
Ve svých očích měl podivný třpyt přicházejícího osvobození a extáze.
Nikdy předtím se vlastně necítil tolik šťastný jako v tento den. Dnešní den byl plný zázračných okamžiků.
Všichni konečně dostanou to, co si za svoje činy zaslouží. Smrt. Velmi bolestivou, pomalou a zrůdnou, hodnou takových tyranů jako jsou jeho rodiče.


Naposledy ve svém životě se porozhlédl po svém tmavém pokoji a tiše se s ním v myšlenkách rozloučil.
Tato místnost, už nikdy víc nebude jeho vězením, jeho tělo i duše bude už navždy osvobozena od temnoty.
Z jeho oka se právě vykradla poslední slza a stekla mu po tváři. V tu samou chvíli se rozhodl, že už to nebude více natahovat a že už je čas udělat první krok ke svobodě.


Otevřel dveře od pokoje a namířil si to přímo do sklepa, kde měl v tajné skrýši schované zbraně, nějaké nebezpečné látky, provazy a pár dalších drobností. O tomto tajném boxu věděl pouze on a nikdy jiný. Dlouhé roky zde shromažďoval vše, co by se mu mohlo jednou hodit. A dnes nastal ideální den pro to, všechno využít. Pravdou ovšem je, že dlouho doufal, že to nikdy nebude muset nakonec nikdy využít. Ale jeho rodiče mu nedali na vybranou a ve velmi brzkých okamžicích budou oba trpět jako nikdy předtím.


Neviděl jediný důvod proč by měl byť jen jednoho z nich toho utrpení ušetřit. Oni se nad ním taky nikdy neslitovali a chovali se k němu jako k totální sračce, jako by byl jen bídné zvíře, jako kdyby byl nikdo. Za celý svůj život nezažil ani jedinou chvíli beze strachu. Nevěděl, co je to láska, nikdy ji necítil. Neznal, co je to objetí, nikdy ho nezažil.. O všech těhle věcech četl jenom v knihách. Za celé ty roky zažil jenom utlačování, tyranii a fyzické i psychické týrání. Kolikrát nemohl ani vyjít ven, protože měl všude modřiny od toho, jak ho otec bez slitování mlátil. Tolik let měl tělo jen samou jizvu a podlitiny.


Když konečně došel do sklepa, věděl přesně kam má jít, věděl naprosto přesně, že jeho tajné místo za ty roky nemohl nikdo najít. Bylo opravdu velice dobře schované pod třemi uvolněnými prkny pod policí v rohu místnosti. Odsunul tedy celou polici stranou a vyndal prkna. Jakmile spatřil, že jeho krabice tam stále je, zalil ho nepopsatelný pocit štěstí a bezpečí.


Najednou ho napadlo podívat se na hodiny, byli přesně 3:15 hodiny ráno. Jak krásný to čas pomyslel si, hodina sladké pomsty právě začala a pro jeho rodiče nikdy neskončí, budou tuto poslední hodinu jejich života prožívat navždy. Jejich duše se nikdy neodpoutají od tohoto světa, budou mít věčnost na to, přemítat o tom, co udělali špatně...

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 3. listopadu 2016 v 15:05 | Reagovat

Skvělá povídka, jsem zvědavá jestli k vraždě opravdu dojde... O_O

2 Xira Xira | E-mail | Web | 3. listopadu 2016 v 17:42 | Reagovat

[1]: Děkuju za podporu, příští týden se to dozvíš. Pokud chceš, pošlu ti sem odkaz, až bude další část napsaná.

3 Anita Barrasa Anita Barrasa | E-mail | Web | 5. listopadu 2016 v 13:13 | Reagovat

Já se sice ve čtení podobných povídek tolik nevyžívám, ale ta tvoje se mi líbí. A k tomu ty doplňující obrázky... No, těším se, jak to dopadne!

4 Xira Xira | E-mail | Web | 5. listopadu 2016 v 13:57 | Reagovat

[3]: To mě upřímně těší. Také se mi líbí tvoje povídka Sebevrazi. Stejně jako ty jsem celá nedočkavá, jak to asi dopadne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama